Eliška

Studentka vysoké školy. Doktorandka. Ajťačka.
Závislačka na sebevzdělávání a osobní produktivitě. Vášnivá knihomolka. Nevyléčitelná perfekcionistka. Pohodářka. 
Nadšená uživatelka digitálních technologií
Milovnice sci-fi a fantasy.

9 let

studia na vysoké škole
Bc., Ing., Ph.D.
(na dosah)
A teď si to Eliško každý rok aktualizuj ...

4 roky

učitelské praxe na vysoké škole
... a tohle taky ...

69

absolvovaných předmětů

1.0

studijní průměr

S darem studovat úspěšně jsem se narodila. Patřím k těm zázračným studentům, kterým se vše uloží do paměti již během přednášky. Nikdy jsem se nemusela na zkoušku učit déle jak hodinu. Vždy jsem byla disciplinovaná a prokrastinace je mi cizí.

Teď buď toužíte být jako já,
nebo odsud chcete rychle zmizet.

Pravdu? Nevěřte mi ani slovo. Jsem taky jen člověk.
Nejsem batman. Nenarodila jsem se jako zázračné dítě. Během přednášky můj mozek často přestává vnímat po půl hodině a sklony k prokrastinaci mám stejné jako vy.

Ani nepočítám, kolikrát jsem se místo učení raději rozhodla uspořádat všechna svá trička podle barvy. 

Jednu výhodu oproti jiným studentům ale přeci jen mám. Rozhodla jsem se s tím vším něco udělat. A vy můžete také. Jediné, co nám totiž stojí v cestě, jsme my sami. To my fňukáme. My si (během pročítání facebookové zdi) stěžujeme, že času je málo, zkoušek moc a nároky učitelů vysoké. Pojďme to společně změnit hned teď.

A pokud vám právě vnitřní hlásek začal šeptat do ucha: „Kašli na to, zítra je taky den,“ nasaďte si sluchátka.

Jak to všechno začalo

K výborným známkám mě rodiče motivovali už od první třídy. Za každou pěknou známku jsem dostala nějaké malé kapesné.  A tak jsem začala počítat, kolik musím dostat ještě jedniček, abych si mohla koupit koně (ještě ho nemám).

V září roku 2006 jsem zamířila na všeobecné čtyřleté gymnázium (původně jsem chtěla na zemědělku kvůli koním, ale doma to z nějakého důvodu neprošlo). Na střední už jsem sice za jedničky kapesné nedostávala, ale začalo mě pohánět něco silnějšího. Soutěživost. Už jako malá jsem trucovala, když jsem nevyhrála Člověče, nezlob se (z toho jsem vyrostla – doufám).  

Osobně si myslím, že ve skrytu duše chce být každý z nás vítězem. Když jsem na jaře roku 2010 odmaturovala s vyznamenáním, cítila jsem se jako superhrdina. Nebo superpadouch?

Ve studiích jsem pokračovala na vysoké škole. Jako svou alma mater jsem si zvolila FIT ČVUT (Fakultu informačních technologií Českého vysokého učení technického v Praze). Proč zrovna počítače? Mé hlavní motivy byly dva…

  1. Ačkoli jsem měla ze všech předmětů jedničku, informatice jsem příliš nerozuměla („Jo, tak teď je mi naprosto jasný, proč si to šla studovat“).
  2. Lidé mají z nějakého důvodu zakořeněné, že holky a počítače nejdou dohromady (challenge accepted).

Na vysokou jsem nastupovala s pocitem, že učit se umím. Není to přece žádná raketová věda. Ale ouha. Během prvních pár měsíců na vysoké jsem začala vnímat, jak studijních povinností postupně přibývá a volného času ubývá. Abych dostála svým hodnotám, musela jsem máknout. Svou špatnou osobní produktivitu jsem kompenzovala množstvím času, které jsem studiu věnovala. Takové tempo ale nejde udržet věčně, a tak jsem začala polevovat. 

Určitě to znáte taky. Do začátku semestru nastoupíte s odhodláním, že TENTOKRÁT OPRAVDU budete chodit na všechny přednášky, že semestrálky budete dělat včas a že učit se budete pravidelně už od prvního týdne. Než se ale nadějete, po pár týdnech semestru vám ujíždí vlak a vy za ním běžíte s vyplazeným jazykem.

Váš pitný režim se skládá z šesti plechovek redbullů, učíte se na poslední chvíli a navíc vás pravidelně po každém testu postihne amnézie (jinak si nedovedete vysvětlit, jak je možné, že si na nic z toho, co jste se učili před několika týdny, nevzpomínáte). Cítíte se, jako kdybyste přelévali vodu cedníkem: voda vám otvory neustále protéká, a vy tak ani nemáte chuť pokračovat. A když náhodou přijde světlá chvilka a vy se rozhodnete věnovat studiu, pípne vám zpráva na telefonu od kamaráda, že pořádá LAN party (svět se proti vám spiknul). Najednou se přistihnete, jak přemýšlíte, jestli je pro vás ten titul fakt tak moc důležitý. 

Měla jsem to podobně. Ale dobrá zpráva je, že se s tím dá něco dělat.

U mě největší změna nastala začátkem magisterského studia. Byla jsem tehdy na přednášce Petra Ludwiga na téma chorobné odkládání povinností. Prokrastinace. Dnes má toto slovo ve slovníku snad každý vysokoškolský student. Po přednášce jsem se definitivně rozhodla převzít veškerou odpovědnost za své činy (takový ten pocit supermana, že jste tomu přišli na kloub a zvládnete cokoli). Ale potřebovala jsem toho vědět víc. 

Od té doby mi rukama prošly desítky knih na téma produktivity, efektivních studijních metod a osobního rozvoje. Navštívila jsem všemožné semináře a konference dotýkající se těchto oblastí. Otevřeně přiznávám, že se ze mě stal tak trochu „rozvojový“ maniak.

Některé zdroje mě posunuly trochu víc, některé trochu méně. Z každého jsem si odnesla své zrnko pravdy, které jsem využila jako osivo pro svůj budoucí úspěch. Naučila jsem se studovat efektivně ale hlavně opět s radostí (večer si s klidným svědomím zahraji Heroes of Might and Magic III – jsem ze staré školy, já vím)

Svůj zvolený obor teoretické informatiky jsem dostudovala s vyznamenáním, získala dva červené diplomy a titul inženýr. Za celé mé vysokoškolské studium jsem se od výborné známky odchýlila pouze jednou (samozřejmě proto, že ta zkouška nebyla fér).

Jak to všechno pokračuje

Aktuálně se věnuji doktorskému studiu na FIT ČVUT. Mé studijní povinnosti se tak rozrostly o vědeckou činnost a pedagogickou praxi. Už pár let se díky tomu na vysokoškolské studium dívám i z druhého (učitelského) pohledu

Po překonání počáteční nervozity jsem zjistila, že mě předávání znalostí opravdu baví. Během výuky úplně ztrácím přehled o čase (což studenti tedy ne vždy patřičně ocení – nechápu proč).  

V první polovině roku 2017 jsem pro studenty sepsala skriptum, které je nyní doporučenou literaturou v předmětu automaty a gramatiky na FIT ČVUT. O rok později jsem je též na žádost fakulty přeložila do anglického jazyka. Od října roku 2018 jsem se navíc stala oficiálně novou posilou učitelského týmu na katedře teoretické informatiky své alma mater. 

Jsem přesvědčená, že úspěch ve studiu není výsada vybraných jedinců (potřebujete jen pytel triků a k tomu tři esa v každém rukávu a každou situaci pak zvládnete bez ztráty květinky).

Zkušenosti nasbírané během mých studií a učitelské praxe mě nakonec dovedly k založení projektu www.studuj-uspesne.cz. Zde chci studentům, jako jste vy, předávat své zkušenosti a know-how, které možná někteří další úspěšní studenti též znají, ale téměř nikdo o nich veřejně nemluví a nepíše. 

Věřím, že vše má svůj smysl a že i pro vás můj projekt přichází v ten pravý čas.